Předně se sluší říct, že rudí stále mají v Chance Lize prostor na další lapsusy a klidně se může stát, že přepustí Plzni druhé místo zajišťující start v předkole Ligy mistrů a jistotu ligové fáze Evropské ligy.
Tudíž ano, sparťané musí dál kvaltovat, aby sezona nenabrala katastrofické obrysy. Nicméně případné druhé místo je jen chabá náplast, která se na Letné považuje za neúspěch. Ještě po 13. kole vedla Sparta ligu a Slavia ztrácela tři body. Dnes je rival z Vršovic o 13 bodů lepší a míří za obhajobou titulu.
Kouč Priske pokulhává i v meziročním srovnání se svým někdejším asistentem Larsem Friisem. Plavovlasý Dán v tuto dobu před rokem sice ztrácel na Slavii o tři body více, ale byl na tom v počtu uhraných bodů o jeden lépe. Protáhl Spartu do Ligy mistrů a stále měl možnost dojít do finále MOL Cupu a vyhrát ho.
Priske takové náboje momentálně nemá. Argumentace povedenými předkoly a hlavní fází Konferenční ligy, když ještě před rokem byla měřítkem Champions League, je spíš alibistické než realistické zhodnocení.
Jeho pověst nevylepšuje ani skuhrání na početnou marodku, která tým zasáhla. Je zřejmé, že pro trenéra jakékoliv zásahy do sestavy jsou citlivé a když vám vypadnou dva tři hráči na delší dobu, je to nepříjemná záležitost.
V případě Sparty však absence odkryly skutečnou sílu širšího kádru Pražanů. Pro velké zápasy v lize či v Evropě je nedostatečná. A je zarážející, že o tom trenér diskutuje i veřejně a nikoho to nepálí.
Na jednu stranu největší klub v zemi mluví o ambiciózních plánech, ale také přivádí hráče, kteří nejsou okamžitými posilami, nezvládají fyzickou náročnost české špičky a evropských pohárů.
A to ještě Alkmaar není naprostá klasa Eredivisie, ale tým, který trénuje dočasný kouč z rezervy a snaží se zachránit špatně rozjetou sezonu. Jak by pro Pražany dopadla prověrka s tamními kluby, které startovaly v Lize mistrů, kam se chtějí rudí znovu vrátit?
Jestli někdo přešel nepřesvědčivé výkony s Plzní či Slavií, duely s AZ svlékly Spartu do naha a ukázaly všem, jaká je její skutečná připravenost a zda je na místě, aby o vybrané evropské společnosti vůbec přemýšlela.
Nizozemci dokonale demonstrovali, jak se hraje kombinační fotbal v rychlosti. Bez vytáček. Žádné omlouvání něčeho. Sešlápli pedál doma i venku a chtěli Spartě nasypat co nejvíce branek.
Letenští sice před výkopem slibovali magickou noc, kdy si půjdou naproti dalšímu velkému zápasu, ale proti kmitajícím hostům absolutně nestíhali. Hráči AZ měli při kombinaci neustále komu přihrát, zatímco sparťané se hledali přihrávkami naslepo a tak trochu na náhodu. Hosté se stejně jako doma nebáli rozhodit sparťany narážečkami a rychlou výměnou míče, přičemž rychlá kombinace či dobře provedený brejk se absolutně neslučoval s tím, o co se Sparta pokoušela.
Vrcholem bylo, když se před úvodní brankou Alkmaaru balonu dotkli všichni hráči a gólu předcházelo 39 přihrávek bez přerušení. Kde byl domácí tlak, který byl slibován? Moderní fotbal je přitom o pohybu, rychlosti, intenzitě a individuálních schopnostech. To ve čtvrtek z týmu domácích moc hráčů nezvládalo.
Vaši odolnost vám neukáže 80 % soupeřů v české lize, proti kterým nastolené tempo a hráčská kvalita stačí. Když Brian Priske po zápase připomínal, že přece o víkendu Sparta dala pět branek Slovácku, působilo to dojmem, že se chytá čehokoliv, jen aby ukázal, že není tak špatně, jak se zdá.
Jako by zapomněl, že převážnou většinu zápasů v české lize může hrát s hráči, kteří nemají špičkovou rychlost, netahají na sto procent do defenzivy, nevyhrávají většinu soubojů a s těmi, kteří se teprve rozvíjí a mají značné limity.
Problém ale nastává ve chvíli, kdy Sparta vyhlásí, že s takovým kádrem jde pro titul, domácí pohár a chce hrát Ligu mistrů, nejhůř Evropskou ligu.
Složení týmu má totiž spoustu nedorazů, které vás dříve či později doženou a smělé plány naruší. Priske má jednoznačně pravdu v tom, že zraněných má až příliš a že situace není lehká, ale pokud má na Letné nějaké slovo, tak i on je spoluautorem současné Sparty.
Musel dát zelenou příchodům Jakuba Martince, Garanga Kuola, Joaa Grimalda, Dominika Hollého či Kevina-Prince Milly, tedy posledním nákupům, kteří nemají pro Spartu přidanou hodnotu, nebo do této role tito hráči zatím nedorostli. Po Eliasi Cobbautovi se slehla zem. Jhoanner Chávez promeškal už osm zápasů prvního týmu, byť před pohárovým duelem s Mladou Boleslaví na sociálních sítích sliboval, že se blíží jeho návrat. Zatím v nedohlednu.
Morávek: Sparta bere hráče, kteří nezvládají hrát náročně
Jako paradox se pak jeví, že klub najde ve své akademii hráče typu Huga Sochůrka, který hravě na domácí i evropské scéně zvládne to, co v rudém dresu předvádí pořizování hráči z ciziny na jeho pozici.
Priske z podstaty není špatný trenér. Několikrát ukázal, že umí strhnout mužstvo a dodat mu šťávu, která jej katapultuje směrem vpřed.
Má ve Spartě historii a odkaz, o který se pokoušela řada tuzemských odborníků, ale neuspěla. Možná i proto k němu vedení bude přívětivější. Zřejmě dotrénuje sezonu a nepotká ho ponížení v podobě odvolání v rozjetém ročníku.
Člověk, který sleduje dění v klubu již několik let, se však zdráhá uvěřit, že v takovém nastavení přežije celou příští sezonu. Vlastně existuje pouze jediný možný scénář, jak může být dánský kouč na Letné znovu vítězem – povedené letní přestupového okno, které změní ráz mužstva a vyřadí problémové komponenty. Což samo o sobě není zrovna zdravé fungování velkého klubu.
Současná Sparta však není složena pro velké výhry. V nich se musíte obětovat, vydat se a odcházet zmordován s tím, že jste udělal pro výsledek vše, ať už zápas dopadl jakkoliv. K tomu potřebujete kromě fotbalového umu i povahu bojovníka. Když včera na Letné Ladislav Krejčí připomněl, že by se mělo "valit až do konca", nebyla to z jeho strany prázdná fráze. Tak Sparta za jeho éry skutečně fungovala
Současné mužstvo však již poněkolikáté v poslední době zůstalo jen u slov.