Sobota 7. května 2006, závěrečné 38. kolo Premier League, 16:00. Jedenáctka Arsenalu v čele s kapitánem Thierrym Henrym prošla naposledy tunelem na Highbury a vyběhla na trávník, kde ji čekal Wigan.
Od titulu Invincibles uplynuly dva roky, tentokrát byl cílem postup do Ligy mistrů a svěřenci Arséna Wengera dokázali rozlučku proměnit v magické odpoledne. Henry nastřílel hattrick, zatímco Tottenham prohrál s West Hamem. Arsenal tak předstihl severolondýnského rivala a zajistil si čtvrté místo, které znamenalo účast v milionářské soutěži.
Na East Stand tehdy seděl i dnes šestaosmdesátiletý Michael, který na tu chvíli vzpomíná: "Byl to ten správný způsob, jak se s Highbury rozloučit, nezapomenutelné odpoledne."
Povídání s tímto pamětníkem začalo přímo uvnitř Highbury, kam jsme se dostali tak trochu náhodou. Vyšli jsme ze stanice metra Arsenal a pokračovali po Highbury Hill, kde stromy a fasády domů nijak nenaznačují, že se nacházíte v blízkosti jednoho z nejikoničtějších stadionů světového fotbalu 20. století.
Pozůstatek jiné doby, kdy byl klub přímo v srdci čtvrti. Na rozdíl od dnešních moderních stadionů, které stojí v rozlehlých oblastech s obchodními centry a ve stále větší vzdálenosti od místní komunity.
"Dřív jsem měl přístup do klubových prostor, dokonce jsem se setkal s hráči, procházeli jsme kolem šaten. Dnes už je to nemožné. Jsou téměř nedosažitelní," povzdechne si Michael a ukáže na East Stand, kde měl své stálé místo – stejnou tribunu, na níž sedí i v novém Emirates. "Ale Highbury jsem měl radši,“ prohodí.
Druhý život
Stavbě, která po rekonstrukci ve 30. letech minulého století získala architektonicky cenné prvky stylu art deco, vévodí kanón, symbol klubu a připomínka místa jeho vzniku, továrny na munici. Pořád ji lze obdivovat, po přesídlení Arsenalu na nedaleký Emirates stadium nebyl jeho starý domov zcela zbourán. Jen dostal nový život.
Po 93 letech se stadion proměnil v rezidenční komplex s názvem Highbury Square. Tribuny, kde dřív sedávali fanoušci, se staly základem pro byty či luxusní penthousy.
Nebýt zachovaných původních fasád a několika cedulí, málokdo by poznal, že právě tady Henry či Bergkamp kouzlili za Invincibles, nebo že zde John Radford a Jon Sammels otočili během dvou minut legendární zápas proti Anderlechtu ve finále Poháru veletržních měst v roce 1970.
Dnes tu v klidu venčí důchodci své psy a rodiče spěchají s dětmi domů po dalším pracovním dni. Na místě, které bylo kdysi posvátné pro tisíce londýnských fanoušků.
Oficiálně byl bytový komplex otevřen v roce 2009 a většina bytů je už obsazena. Jednou z jeho obyvatelek je Ciara, která se sem nedávno přestěhovala s přítelem. "Nejsem fanynka Arsenalu, nicméně je úžasné být součástí téhle atmosféry. Můj přítel je fotbalový fanoušek a je nadšený. Je opravdu skvělé bydlet přímo na stadionu, spousta mých kamarádů fandí Arsenalu a hodně mi závidí," usmívá se.
Po 20 letech jsou Kanonýři znovu ve finále Ligy mistrů, k tomu kráčejí k zisku titulu v Premier League. Obojí poprvé od stěhování na Emirates. Jako by všechno chtělo čas, než se klub v novém domově pořádně usadí...