Někdo má v živé paměti, jak Dánsko vyhrálo evropský šampionát v roce 1992. Tým táhly ikony jako Peter Schmeichel či Brian Laudrup. O 12 let později už však Dánové tak silnou generaci neměli a na Euru v Portugalsku je výběr Karla Brücknera přejel 3:0.
Zatímco v Česku se odpovědní lidé zahalení do euforie z povedeného šampionátu a následné (poslední) účasti na MS 2006 neměli k budování a řešení možných problémů, na severu Evropy docházelo k uvědomění, že je potřeba dělat něco jinak.
Výsledek? V této sezoně mají Dánové v TOP 5 ligách 55 hráčů, přičemž 50 jich hraje v poli. Dohromady nastřádali téměř 54 tisíc minut. Srovnání s Českem je alarmující. Více než tisíc minut v rozehraném ročníku odehrálo 23 Dánů, Čechů to zvládlo sedm.
Schick a spol. jsou v elitních soutěžích v počtu 15 hráčů, z toho 13 jich je do pole a počítají se tam i Antonín Kinský, Louis Buffon či Yannick Eduardo, tedy hráči, kteří buďto nenastupují v TOP lize či národní tým dosud reprezentovali pouze na mládežnické úrovni.
Velký rozdíl je také v tom, jak dánská a česká liga zásobuje silnější západní trhy. Za poslední dekádu prodali Dánové hned 10 hráčů za 15 a více milionů eur. Během stejného časového úseku tuto hranici překonaly české kluby jen ve čtyřech případech.
Síla dánských mužstev se projevuje i v evropských pohárech. V této sezoně dosáhla tamní mužstva lepšího výsledku v koeficientu než ta česká. A to měla Chance Liga v osudí o jednoho zástupce navíc. Celkové resumé zní 11,025 bodů pro pět týmů z Česka a 12,250 pro čtyři dánská. Navíc tamní Superliga čítá pouhých 12 účastníků, tedy o čtyři méně než je v tuzemské nejvyšší soutěži.
Jakmile však v Česku zazní názory o zužení ligy, staví se k němu veřejnost negativně a padají různé argumenty proti. Dánové však problém se svým formátem nemají. Ba naopak. "Nepamatuji si, že by tu za poslední roky někdo zpochybňoval sílu naší ligy protože máme málo mužstev. Bavíme se tu o tom, jestli je dobré hrát nadstavbovou část, ale ve finále se všichni shodují, že play off dělají soutěž ještě intenzivnější. Nicméně počet klubů v soutěži není náš hendikep," říká editor dánské redakce Livesport Zpráv Svend Frandsen.
Kde tedy hledat příčiny vzestupu dánského fotbalu, který se odráží na výchově hráčů, prodeji a následném herním projevu národního mužstva?
Podle Frandsena je důležité, aby člověk pochopil celou filozofii, nejdříve přijít na chuť dánskému státnímu systému. "Dánsko patří mezi nejbohatší země na počet obyvatel a také nejlépe organizované země na světě. To má obrovský vliv na společnost obecně, a také na sportovní svět. Většina malých chlapců hraje fotbal v místním klubu alespoň do doby, než se stanou teenagery. Poplatky jsou velmi nízké a pokud si je někdo ani tak nemůže dovolit, komunita to zaplatí prostřednictvím sociální podpory," vysvětluje zeširoka.
Výchova hráčů spočívá v tom, že je velký zájem o to, aby se sportu věnovaly tisíce dětí napříč všemi sociálními vrstvami a aby se mládež zbytečně nezatěžovala balastem, který absorbuje v pozdějších letech.
"Filozofie je taková, že by se děti měly především bavit a jejich fotbal by se neměl brát tak vážně," říká Frandsen. Přesto dochází k případům, kdy tomu tak není. "V posledních letech Dánská fotbalová asociace čelila obvinění, že vytváří elitářské podmínky a kluby se přetahovaly o mladíky ve věku 11 let," dodal.
Teprve v tomto věku začíná v Dánsku systematičtější příprava. Pokud se v týmech objeví talentovaní hráči, přesouvají se do větších klubů a připravují se třeba i dvakrát denně.
Významný je však i společenský a kulturní kontext. Obecně severní Evropa prožívá renesanci. Země jako Dánsko, Norsko, Švédsko, Finsko či Island se v posledních letech vrací na fotbalovou mapu. Nejen, že zde vyrůstají světové hvězdy, ale i společenské prostředí je nastavené tak, že láká zahraniční investory. Velký důraz je obecně ve Skandinávii také kladen na analytický přístup.
Nemalé finanční prostředky v těchto zemích putují na výstavbu a provoz profesionálních akademií. V nich je jasně definované, že studium je spjato s fotbalovými záležitostmi a mládež je vedena k ekologii či sociální odpovědnosti. Vybrané kluby navíc mají přesah i za hranice země a skautují talenty například v Africe či Jižní Americe. V Dánsku je tím proslulý Midtjylland či Nordsjaelland.
Podle Frandsena je velkou výhodou například dánských hráčů schopnost aklimatizace a samostatnost: "Je zde víceméně tradice, že mladí Dánové se stěhují od rodičů v osmnácti letech. Stát jim na to přispívá. Ve škole se rychle učí samostatnosti a školy jsou obecně velmi dobré, takže pokud se rozhodnou přestěhovat do ciziny, nemají ani problém s jazyky."
Dánové navíc bývají v zahraničí vnímáni jako pracovití, slušní a snadno zapadají do kolektivu. "Když přijdou do zahraničních klubů, chovají se slušně, dobře se učí ve škole, rychle se přizpůsobí novým podmínkám a snadno zapadnou do týmu,“ podotýká Frandsen.
Střelec ožívá. V United se trápil, ve vášnivé Neapoli Höjlund našel klid
Ne vždy tomu tak bylo. Jestli mají současní hráči vzorové příklady, je jím například Christian Eriksen, jehož Ajax zlákal z Odense už v 16 letech. "Christian či bratři Laudrupové otevřeli mladým cestu do Evropy. Jsou opravdovou inspirací. Nikdo tu nechce být jako Niklas Bendtner, právě on je příkladem, jakým směrem se dánský fotbal nechce ubírat – což mimochodem sám přiznal,” říká Frandsen.
Jestli něco dánské mužstva symbolizuje, je to především práce s mladými hráči. I národní tým je výrazně omlazený. Například v posledním utkání se Severní Makedonií byl věkový průměr základní jedenáctky o tři roky mladší než té české proti Irsku. Na hřišti byl například v roce 2006 narozený Victor Froholdt, jenž v létě přestoupil z FC Kodaň za 20 milionů eur (490 milionů korun) do Porta. A podobných příkladů bychom našli více.
Zajímavé navíc je, že mladí Dánové neodchází rovnou do TOP západních klubů, ale při výběru dbají na to, aby šli do prostředí, kde se s nimi bude dobře pracovat a je velká šance na další progres. Jejich cesty tak míří do klubů jako je například: Porto, Benfica, Ajax, Brighton, Rennes, Real Sociedad, Štrasburk či menší německé a italské kluby.
"Obecně si myslím, že naše společnost není tolik svázaná zastaralým způsobem myšlení. Nedávno jsme měli volby a do vlády bylo zvoleno hodně mladých lidí. Zkrátka se nebojíme dávat šanci mladým," podotýká Frandsen.
S tím souvisí i způsob uvažování. Dánové se snaží vychovávat hráče i trenéry tak, aby o fotbale uvažovali jako o kreativním sportu, nikoli destruktivní záležitosti. "Zavést ve fotbale styl postavený jen na běhání a soubojích by šlo proti naší filosofii. Jsme nastaveni tak, že je potřeba tvořit, ukázat vlastní nápady."
Odráží se to i na vzdělávání trenérů, kteří se snaží prosadit v zahraničí. Thomas Frank má za sebou několik angažmá v Anglii. Za hranice se vydala jména jako Kasper Hjulmand, Bo Henriksen, Bo Svensson, Brian Priske, Johannes Hoff Thorup a spousta dalších zkouší uspět v klubech mimo rodnou vlast.
Vše ale logicky stojí nemalé finanční prostředky. Podle Frandsena je na tom dánský fotbal velmi dobře. Systém funguje tak, že se do něj vrací vydělané peníze. "Například do klubů jdou finance, které Dánská FA získává na mezinárodní úrovni. Ať už se bavíme o odměnách za postupy, prodeje vstupenek či sponzoring."
"Aktuálně má asociace díky partnerstvím až do roku 2029 nasmlouváno 28 milionů eur (686 milionů korun). Dva roky zpět vedení fotbalu vykázalo zisk šesti milionů eur a to ještě vlastní kapitál ve výši 34 milionů eur (833 milionů korun)," popisuje Frandsen ekonomickou sílu Dánska.
"Vypadá to slušně, že?” usměje se. "Nesmíme ale zapomínat, že u nás je to nastavené tak, že platíme více než 50 % na daních, nicméně za to máme zdarma školy, zdravotnictví a fungující státní správu. O životní úrovni nemluvě," dodává redaktor, který v minulosti žil v USA či ve Švýcarsku.