Jaký je to vlastně pocit reprezentovat svou zemi na mistrovství světa?
"Obléknout dres národního týmu pro mě bylo vždy něčím výjimečným. Upřímně, nikdy mi nezáleželo na tom, jestli se jedná o zápas na světovém šampionátu nebo jen o přípravu. Nastoupit za Německo byla vždy obrovská čest. Jako dítě sníte o tom, že si jednou zahrajete v Bundeslize. Pak se vám to podaří, odehrajete několik utkání a najednou přijde pozvánka do reprezentace."
Přitom konkurence je velká...
"Když v ní vydržíte více než 10 let, nesmírně si toho vážíte. Když se nad tím zamyslíte, do přípravného kempu, a následně do užšího kádru, dostane pozvánku jen nějakých 23 hráčů. Konkurence je tedy obrovská. Já měl to štěstí, že jsem byl součástí týmu téměř neustále, a nikdy jsem to nebral jako samozřejmost. Každý jeden start pro mě znamenal hodně. Na hřišti jsem se vždy snažil odevzdat úplně všechno. Reprezentovat svou zemi však neznamená jen to, co ukážete během zápasu. Reprezentujete ji i v kabině, autobuse, hotelu a vlastně všude, kam přijdete. Lidé vás nevnímají jen jako jednotlivce, ale jako součást národního týmu. Proto bylo pro mě i pro celé mužstvo vždy velmi důležité chovat se s respektem ke každému, s kým jsme přišli do kontaktu. I kvůli tomu bylo pokaždé obrovskou ctí a potěšením obléknout na sebe reprezentační dres."
Na MS v roce 2006 jste obdržel ocenění pro nejlepšího mladého hráče. Co pro vás tato cena znamenala a jakou radu byste ze svých zkušeností předal mladým hráčům?
"Ačkoli jsem tu trofej získal, fotbal pro mě znamená mnohem více, než pouze poháry a ocenění. Právě mistrovství světa 2006 bylo něčím opravdu výjimečným a dodnes jej považuji za nejlepší šampionát. Celé Německo tehdy žilo fotbalem. Vznikly nové stadiony, atmosféra byla fantastická, téměř každý den svítilo slunce a bylo kolem třiceti stupňů. Navíc jsme do turnaje vstupovali po zklamání na Euru 2004, kde jsme vypadli hned ve skupině. Nikdo nám tak příliš nevěřil, k tomu se vyměnil trenér a přišli noví mladí hráči. Právě na tomto šampionátu podle mě začala nová éra německého fotbalu."
Počítám, že na toto období rád vzpomínáte.
"Umístěním na třetím místě jsme odstartovali něco velkého. Byl to počátek cesty, která trvala mnoho let a já měl to štěstí být její součástí celé desetiletí. I proto pro mě nebyl fotbal jen o jedné trofeji, jednom gólu či jednom duelu. Samozřejmě jsou to nádherné momenty, ale mnohem víc pro mne znamená celý příběh, jenž jsem s německou reprezentací napsal. Nikdy na to nezapomenu a nikdo mi to nemůže vzít, obzvlášť se 130 starty za národní tým. Proto nerad mluvím o zisku trofeje, konkrétním utkání, čtvrtfinále či penaltě proti Argentině v roce 2006. To všechno jsou pouze jednotlivé momenty, které prostě ke sportu patří. Fotbal je dle mého názoru víc, než jen 90 minut na trávníku."
Jak přesto vnímáte výjimečný souboj proti Brazílii, jenž skončil památným výsledekem 7:1? Musel to být jeden z nejzvláštnějších duelů, které jste kdy odehrál, že?
"Ano, je to nejspíš něco, co se stane jednou za život a už se to nikdy nebude opakovat. Na druhou stranu, pravděpodobně by na to utkání nikdo příliš nevzpomínal, kdybychom nakonec ve finále nezvítězili. Na jakémkoli turnaji je však důležité mít cíl, a my jsme měli od začátku jediný – vydržet až do úplného konce. Osobně mi nezáleží na tom, jestli se v semifinále vyhraje 1:0 po penaltách, nebo se zvítěží 7:1. Podstatné je, že před sebou má člověk finálový duel.
Samozřejmě, když se na to podívám s odstupem času a zejména po skončení turnaje, vzpomínám na ten zápas jako na něco neskutečného. Všichni si ho pamatují a dost možná se o něm bude mluvit ještě za 50 let. Už jen fakt, že se hrál v Brazílii proti domácímu výběru, tomu dává úplně jiný rozměr. Zvítězit nad domácím týmem právě v zemi, kde se konalo mistrovství světa, tomu dodalo něco navíc. Ale jak jsem již řekl, bylo to semifinále a v něm je jediným cílem vyhrát. Na velkých turnajích často rozhoduje štěstí, maličkosti či momenty, které nikdo nečeká. Nám se to navíc povedlo naprosto fenomenálním způsobem. Prostě jsme vyhráli 7:1 a postoupili do finále."
Když se podíváte na německé výběry, co je podle vás klíčové pro úspěch na mistrovství světa?
"Od chvíle, kdy jsem začal reprezentovat, jsme vždy měli týmového ducha. Pochopitelně jsme disponovali skvělými hráči, ale nešlo jen o jednu nebo dvě hvězdy. Vždy jsme chtěli, aby tou největší byl celý tým. Panovala v něm skvělá atmosféra, měli jsme výborný trenérský štáb, skvělého řidiče autobusu, fyzioterapeuty a prostě všechny, kteří se kolem reprezentace pohybovali. Právě to nám podle mě dodalo něco navíc.
Jiné země mohou mít jednoho klíčového hráče, jenž jim vyhraje zápas, když má zrovna dobrý den. My jsme ale měli dobré fotbalisty na všech postech. V našem výběru se možná nenecházeli nejhvězdnější hráči světa, naší hlavní hvězdou byl celý tým. A když se ohlédnu zpět do roku 2006 a začnu vzpomínat na naší cestu, vždy jsme vydrželi až do samého konce. Pokaždé jsme něco vyhráli, ať už druhé nebo třetí místo. Lze toho dokázat kvalitním fotbalem, bez dobrého týmového ducha a atmosféry však takovou cestu nejde zvládnout."
Je jasné, že fotbal není individuální sport. Je tedy opravdu důležité fungovat jako tým, je to tak?
"Ve finále často rozhodují maličkosti a klíčové momenty. Samozřejmě jsme i my měli velké individuality a hráče, kteří uměli rozhodnout. Naší největší silou byl ale vždy tým. Jeho duch, soudržnost kabiny a vztahy, které panovaly mezi všemi kolem mužstva. Věděli jsme, že jsme jedna parta a to nám dodávalo pocit něčeho výjimečného."
Julian Nagelsmann je stále mladý kouč, přesto již vede národní tým. Co se vám líbí na jeho přístupu a co je dle vás nejtěžší na pozici trenéra německé reprezentace?
"Hodnotí se to tězko, neboť mě nikdy nevedl. Nerad se vyjadřuji k lidem, které osobně neznám nebo s nimi nemám vlastní zkušenosti. Být trenérem německého výběru je každopádně něco výjimečného, zároveň je to však úplně jiná práce než na lavičce klubu. V něm jste s hráči každý den v kontaktu, máte každodenní rutinu, tréninky a připravujete se na 50 či 40 zápasů za sezonu.
V reprezentaci je to jiné, sejdete se pouze na několik dní a připravujete mužstvo na jedno nebo dvě utkání. Pak přijde dlouhá příprava na velký turnaj, což je pro každou fotbalovou zemi něco speciálního. Právě v tom je úloha reprezentačního kouče nejtěžší – připravit svůj výběr tak, aby byl v nejlepší formě přesně v ten správný moment. Jak jsem již naznačil, nemůžete vše vsadit na jednoho hráče. Musíte pracovat s celým kádrem, vytvořit dobrou atmosféru a zajistit, aby všichni táhli za jeden provaz. Upřímně řečeno, na velkém šampionátu musíte mít také trochu štěstí. I proto si myslím, že trénování reprezentace je v mnoha ohledech úplně jiná disciplína, než práce v klubu."
Nejlepším střelcem v historii mistrovství světa je s 16 přesnými zásahy váš někdejší parťák Miroslav Klose. Až za ním se nachází Lionel Messi s 13 trefami. Jaké bylo hrát po boku vyhlášeného německého kanonýra?
"Bylo to skvělé. Nejen, že dával hodně branek, ale byl to také výborný spoluhráč. Vždy byl klidný, vyrovnaný a velmi důležitý pro celý tým. Jeho přístup mimo trávník, zkušenosti a celý jeho příběh pro nás hodně znamenal. Nebyl to hráč, o němž by se už v šestnácti nebo sedmnácti letech mluvilo jako o obrovském talentu. Jeho kariéra nabrala na obrátkách až později a to, co dokázal především v reprezentaci, je naprosto obdivuhodné. Ty časy mi vážně chybí. Hrát s ním, i s dalšími hráči, které jsme tehdy měli v týmu, bylo něco úžasného."
Myslíte si, že dokáže Messi překonat gólový rekord na blížícím se šampionátu v Severní Americe?
"Pro něj by to bylo něco navíc, ale dle mého názoru je to možné. Bude skvělé jej znovu vidět na té největší fotbalové scéně, protože je to hráč, který vždy vnáší do hry něco navíc. V dnešní době takových fotbalistů příliš nenajdete."
Závěrem, kdybyste byl trenérem německého výběru, nominoval byste na turnaj mladíka Lennarta Karla, aby mimo jiné nasbíral cenné zkušenosti?
"V Německu jsme vždy měli hráče, který byl něčím výjimečný a dokázal týmu přinést něco navíc. Myslím, že Karl patří mezi kandidáty na takovou roli, takže proč ne? Nejen v rozhovorech vždy říkám, že věk není podstatný. Nezáleží na tom, jestli je hráči 17, 18 nebo 28 let. Důležité jsou schopnosti a hodnoty, které týmu přináší na trávníku i mimo něj. Sám jsem se do reprezentace dostal v podobném věku, takže nevidím důvod, proč by to nemohlo platit i pro něj. U těch nejlepších hráčů bychom neměli řešit věk, ale jejich kvalitu. Pokud jí mají a dokáží ji ukázat, pak si své místo v kádru zaslouží.
Pochopitelně záleží i na situaci v týmu. Když máte na jedné pozici tři nebo čtyři kvalitní hráče, nemusíte ho v aktuální situaci nutně ve výběru potřebovat. Pokud jej však potřebujete a on bude hrát tak, jako v posledních měsících, není důvod ho vynechat. Já osobně bych ho do reprezentace vzal."