Jestli chcete začít u sebe, jak byste zhodnotil svůj výkon?
"Samozřejmě, byly tam nějaký chyby. To je jednoznačné, ale celkově si myslím, že jsem týmu pomohl. Hodnotím to jako kvalitní výkon."
Přibývají vám zápasy, cítíte se mezi tyčemi jistější?
"Jo, tak o tom se nemusíme vůbec bavit. Poprvé v kariéře mám možnost chytat nějaký zápasy za sebou a člověk se prostě u těch centrovaných balonů a dalších věcí, co v tréninku nejdou natrénovat, cítí prostě jistější. To je jasné."
Spartě nepomohl heroický výkon brankáře ani tradiční zbraň
Jaký byl Alkmaar soupeř? Z tribuny vypadal fantasticky, technicky i rychlostně.
"Myslím si, že hlavně ofenzivně nám ukázali kvalitu, kterou ve finále my chceme taky. Bránit jejich levý křídlo, tam na to kolikrát nestačili dva lidi. Když tam máte takového frajera, tak se vám to točí lehčeji."
V první půli všem zatrnulo po vašem gestu k lavičce. Nakonec jste měnil jen rukavici, co se stalo?
"Tam se mi trošku natrhla rukavice na pravém zápěstí. Nic velkého to nebylo."
Jak to vlastně nesete, když chytáte dál a dál? Jste méně nervózní nebo je to stejné jako na začátku?
"Podle mě to je podobný. Samozřejmě před zápasem člověk je třeba klidnější. V průběhu toho zápasu a bylo to stejné i v těch předchozích utkáních, jakmile se člověk chytne nějakými věcmi, tak se potom cítí v pohodě."
Zkuste ještě popsat tu situaci s Petrem Vindahlem. Co jste si to vlastně říkali a jak jste to celé vnímali?
"Takhle, já jsem věděl, že budu chytat, takže mě to nějak neoblblo, neovlivnilo. Prostě věděl jsem, že jdu do brány, takže, takže pro mě to nic nebylo, byl jsem v klidu."
S blížícím se koncem tlak soupeře narůstal a vy jste vlastně museli doufat, že remízu nějak udržíte. Co vám honilo hlavou, když jste nakonec inkasoval?
"Určitě jsme doufali v remízu, na víc jsme ve finále neměli. Dali jsme gól z jedné šance, remíza by byla úplně zlatá. A nakonec i porážka 1:2 je z našeho pohledu zlatá."
Trenér Priske udělal o půli změny, personální i taktické. Jak to vypadalo o poločase, když už do přestávky byl Alkmaar lepší?
"Nějaké věci jsme si řekli, ale bylo to docela v poklidu. Myslím, že začátek druhý půle byl naše nejlepší pasáž. Dali jsme gól, ale potom jsme se zase nechali zatlačit. A prostě kvalita jejich hráčů nám dělala velký problémy."
Priske se zlobil a křičel na hráče: Tohle bylo málo
Sparta má hodně zraněných, chybí třeba někomu už i síly? Zdálo se, že třeba Adam Ševínský dohrával trošku se sebezapřením…
"Ševa je pro mě frajer, s čím on dohrál. Tam kdyby takový přístup měli všichni, tak jsme jinde."
Narážíte na přístup některých hráčů?
"Tak to podle mě vidí všichni. Tam, když se vrátím trochu, tak prostě slávisti prostě nejsou ve všeobecnosti lepší fotbalisti a totálně nás roznesli tím přístupem. To nám chybí, chybí prostě vůle se porvat. Fotbalisty máme, ale někdy je to prostě málo. A pak vidím kluky v obraně, kteří hrají každý zápas to svoje a hrajou ve finále dobře, pak je mi jich líto, když se to na ně celej zápas valí. To už je kolikátý zápas a pak to Ševa s Rynym (Matějem Rynešem) odnesli. Doufám, že budou v pohodě. Uvidíme. Ale oni prostě do toho dávají maximum. Každý moment, každou chvíli na tréninku a za mě hrajou prostě dobře."
Do branky nastupujete, ale víte, jak to bude v budoucnu?
"Upřímně bych vám to asi neřekl, ale ani nevím."
Zníte hodně zklamaně, ale boj o postup je vlastně otevřený. V lize jste na druhém místě, byť ztráta na Slavii je velká, zase to není tak úplně katastrofální sezona zatím. Nebo je?
"Jsou to dva úhly pohledu. Prostě ve Spartě chcete vždycky vyhrávat, vítězit a každý zápas prostě musíme jít do toho s tím, že chceme vyhrát. A říct, že je to dobrý a být extrémně šťastný po tom, co prohrajeme 1:2, samozřejmě s těžkým soupeřem, to prostě nemůžeme. To do Sparty nepatří. Musíme vyhrávat každý zápas. Nebo aspoň chtít, samozřejmě. Stanou se chyby, to všechno k tomu patří, ale nastavení do toho zápasu musí být vždycky stejný."
A jak tedy změnit to nastavení?
"Myslím, že musí každý začít u sebe. Mně něco pomáhá, ale to samé jiným klukům třeba nepomůže. Je to individuální. Každý si musí sáhnout do svědomí."
Měl kapitán Lukáš Haraslín nějaký proslov v kabině? Třeba i po tom vypadnutí z poháru, po derby a teď?
"Samozřejmě, pro něj je to taky těžká situace, protože co si bude nalhávat, naše ofenzíva na něm do velký míry závisí. Snaží se samozřejmě, ale ani kapitán nemá kouzelnou hůlku, že by mávnul a najednou bylo všechno růžový."