Hned na úvod je důležité říct, že Chorý je fotbalový rabiát, jenž neustále hraje na samotné hraně a až v této sezoně začal za své skutky opravdu pykat.
Osobně se přiznávám k tomu, že nepatří mezi hráče, kvůli kterým bych o víkendu zapínal televizi či se vydal na stadion. Nesouzním s jeho nastavením ani s tím, jak se na trávnících prezentuje.
Nemám však problém uznat, že se stal pro Slavii nepostradatelným a obávám se, že pro klub nyní bude ohromně složité najít náhradu, případně přepnout do jiné strategie.
Třetí červená karta v jednom ročníku pro Chorého není dobrá vizitka. Není prvním ani posledním hráčem, který v jedné sezoně třikrát odešel ze hry předčasně. Kdysi to potkalo Pavla Nedvěda, Jaroslava Šilhavého, Lukáše Váchu či Ladislav Krejčího v poslední sezoně ve Spartě.
Je to však dostatečně silné provinění, aby jej Slavia hodila přes palubu? Jsem toho názoru, že pokud by v sobotu nedošlo k fanouškovským výtržnostem, které překazily cestu k titulu, Chorý by i nadále byl slávistou. Zkusím vysvětlit, proč je podle mého názoru jeho odstřelení mnohem více emoční rozhodnutí, než dopředu důkladně promyšlený akt.
V minulé sezoně signifikantním způsobem pomohl Slavii na trůn a v té aktuální je to opět z velké části Chorého zásluha, že mají sešívaní obhajobu na dosah. Kdybyste měli hledat napříč ligou tzv. MVP hráče, v dritvé míře byste skončili právě u něj.
Livesport Daily o nedohraném derby "S"
Sešívaní moc dobře vědí, jakého hráče v kádru mají, čeho je schopný v dobrém i ve zlém, a nebylo by překvapením, kdyby s ním hodlali spojit svou budoucnost a prodloužit smlouvu. V zákulisí mu byl dáván kredit za to, jak důležitým článkem v obou sezonách byl.
Nedělní vyloučení, které je nezpochybnitelné, ale zároveň pro mě osobně menší provinění než úder pěstí do soupeře na startu sezony, všechny záměry změnilo.
Jaroslav Tvrdík bouchl do stolu a rozhodl. Místo oslav a brzkého prodloužení přišel suchý vzkaz: Za Slavii už si nezahraješ. Přitom ještě před pár týdny, když obdržel urostlý útočník červenou kartu v utkání proti Plzni, orodovalo vedení za to, aby byl trest co nejmenší. Nešlo o jeho úmysl, dušovali se lidé ze Slavie, když měli vysvětlit, jak se Chorého sliny ocitly na ležícím Sampsonu Dwehovi při těsné konfrontaci.
Nebylo divu. Chorý byl pro tým nepostradetelný a Pražané jej nutně potřebovali mít v závěrečných bojích na hřišti. Je ohromný rozdíl, když hrají s ním a bez něj.
Tolik nákopů a dlouhých míčů na dva metry vysokého útočníka Slavia před Chorého příchodem v létě 2024 nikdy nehrála. Umí stahovat dlouhé míče ze vzduchu, je platný v pokutovém území, v soubojích je odolný a soupeřům se složitě brání. To, jak nachystal třetí gól Slavie v sobotu proti Spartě, rovněž potvrzuje jeho kvality.
Přes negativní mediální obraz u fanoušků soupeřů a částečně i Slavie byl Chorý pro Jindřicha Trpišovského klíčovou postavou. Bez nákupu habána z Plzně by slávisté takto dominantní nebyli a dost možná ani neslavili mistrovský titul.
Navíc, jak vám dnes spousta lidí z fotbalu řekne, do hry červenobílých vnáší vítězné emoce válečníka, o kterých každý trenér sní. Jsem názoru, že je to v jeho případě spíš negativní prvek, ale je zřejmé, že Slavii prospívají. Minimálně je tak již pár sezon nastavená. Funguje tímto způsobem Chorý, Jan Bořil či asistent trenéra Zdeněk Houštecký.
Je to pro PR klubu dobrá vizitka? Není. Přináší to Slavii úspěchy? Jednoznačně. Jenže to, co se léta přehlíželo a tiše tolerovalo, se s průšvihem v derby začíná řešit a jako první se ukázalo na Chorého s Douděrou.
Osobně se domnívám, že být finální rozhodnutí pouze na Trpišovském, problémového reprezentanta by se tak snadno nevzdal. Za necelé dvě sezony v Edenu nastřílel v lize 31 branek – nejvíc ze všech hráčů, kteří v tomto období v nejvyšší české soutěži nastoupili. Co víc si může trenér přát?
Jaroslav Tvrdík vyčítal slávistickému raubíři, že nedokáže ovládat své emoce a proto musí v klubu skončit. S Tvrdíkovými opatřeními reagujícími na šokující události vše směřuje k tomu, že v klubu dojde k určitému přepřažení. To, co bylo dosud obdivované, tedy onen pověstný týmový duch, projevené emoce a zápal na hřišti i mimo, je rázem problém.
Přitom na tom z velké části stojí Trpišovského intenzivní fotbal. Celé to působí zvláštně. A člověk si musí položit otázku, jak se tomu trenér zvládne přizpůsobit. A bude vůbec chtít? Není už v jeho případě pozdě na to, aby Slavia začala budovat mužstvo, o kterém si veřejnost nebude skrz prsty povídat, že nehraje pohledný fotbal?
Z kroků sešívaných nečiší jednota. Vždyť o hroťákovi Chorého ražení v klubu dlouho snili. Jakmile jej Trpišovský získal, začal znovu vyhrávat a drtit tuzemskou konkurenci. Teď se ho má po druhé sezoně v klubu dobrovolně vzdát. Jen proto, že jeho stinné stránky, o kterých se předem vědělo, začaly lidem v klubu nevyhovovat.
Změní nejúspěšnější český kouč svůj herní plán, který poslední roky ve Slavii pracně budoval? Nebo to bude začátek konce jedné velké éry, protože obě strany v klubu zjistí, že si přestávají rozumět? Nemohu se ubránit dojmu, že Chorého letní exit, ať už to bude kamkoliv, může být Tvrdíkovým gestem, opatřením či výstrahou, ale rozhodně ne rozchodem z rozumu. Pravdu ukáže až čas.