Bývalý křídelník Juventusu a Bayernu žije už několik měsíců ve Veroně a čeká na přesun do Dubaje. Ve městě zamilovaných našel dočasný domov v Chievu, klubu, který patřil do nejvyšších pater italského fotbalu, než zkrachoval a začal znovu v amatérských soutěžích. "První dva měsíce byly trapné," přiznává Brazilec s úsměvem.
Klubové obrození vede Sergio Pellissier, bývalý útočník a kapitán Chieva, a Pietro Laterza, podnikatel a prezident klubu, který je zároveň majitelem Al Ittifaqu ve Spojených arabských emirátech. "Původně jsme měli dohodu, že půjdu do Dubaje, ale všechna místa pro cizince tam už byla obsazená. V tu chvíli mi řekl o druhém týmu, Chievu, které hraje Serii D," přiblížil Douglas Costa pro Livesport Zprávy.
"Zeptal se mě, jestli bych tu nechtěl být čtyři nebo pět měsíců, než se přesunu do Dubaje. Přemýšlel jsem o tom a společně s rodinou jsme se rozhodli přijmout novou výzvu v Itálii, zemi, která mi přirostla k srdci."
Rodák z Rio Grande do Sul si zahrál v Evropě naposledy v sezoně 2020/21, kdy zakončil působení v Bayernu. Poté si vyzkoušel angažmá v brazilském Gremiu, americkém LA Galaxy, brazilském Fluminense a nakonec australském Sydney FC. V nižší soutěži se nyní ocitl poprvé. "Ze začátku jsem měl problém najít správný rytmus a způsob, jak k zápasům přistupovat. Postupně jsem si ale na prostředí zvykl. Teď jsem spokojený s tím, jak hrajeme," podotkl.
Mistrovství světa je za rohem a Brazílie patří jako vždy mezi favority. Myslíte, že Carlo Ancelotti je tím pravým, kdo může přivézt trofej zpět do Brazílie?
"Ancelotti má všechny předpoklady k tomu, aby mistrovství světa vyhrál. Brazilská reprezentace má jedinečnou historii a vždy má k dispozici nejlepší hráče současnosti. Pokud se spolehnete na hráče s velkými zkušenostmi a talentem, jako je Neymar, cestu si uděláte jednodušší. Bez takového fotbalisty by byl cíl složitější, i když stále dosažitelný."
Vidíte Brazílii jako hlavního favorita?
"Vždy patří mezi favority, ale stejně tak Francie, Španělsko a Německo. Úroveň světového fotbalu v posledních letech obrovsky vzrostla. I reprezentace, které dříve nepatřily mezi tradiční velmoci, udělaly ohromný pokrok. Když se podíváme na poslední mistrovství světa, třeba Maroko předvedlo něco mimořádného. Poměry se hodně změnily. Pokud dnes nevstoupíte na hřiště s maximální koncentrací, ochotou obětovat se pro tým a dělat i tu špinavou práci, riskujete, že prohrajete s kýmkoli."
Jaké vzpomínky máte na MS, které jste odehrál v roce 2018?
"Nádherné. Od dětství jsem začal hrát fotbal s jediným skutečným cílem – jednou si zahrát na mistrovství světa. Nikdy jsem si ani nepředstavoval, že se dostanu do tak významných evropských klubů, ale mistrovstvím světa jsem byl vždy posedlý. Účast na turnaji v roce 2018 byla naplněným snem a tečkou za životním projektem, který začal, když jsem byl ještě malý."
Jaké by bylo vaše vysněné finále na tomto šampionátu?
"Nemohu říct, kdo se tam dostane, ale opravdu bych si přál vidět finále mezi Argentinou a Brazílií. Jihoamerické Superclásico má atmosféru, kterou, pokud jste se nenarodili v jedné z těchto zemí, nikdy úplně nepochopíte. Měl jsem to štěstí si ho zahrát, je to speciální zápas, úplně jiný než všechny ostatní."
Mezi favority řadíte i Německo. Sám jste za Bayern sehrál několik nezapomenutelných zápasů, například proti PSG. Když si na střetnutí vzpomenete, vnímáte ho jako skutečný fotbalový ideál?
"Záleží na úhlu pohledu. Mám rád útočný fotbal, týmy, které hodně tvoří a dávají spoustu gólů. Měl jsem tu čest hrát za Bayern a filozofie klubu byla vždy stejná – přijmout riziko. Pro mě je právě tohle atraktivní fotbal. Mnohem raději se dívám na zápas, který skončí 3:3, než na 0:0 nebo 1:0, kde rozhoduje jen obrana. Riziko chyby je součástí krásy fotbalu."
Jaké vzpomínky máte na své působení v Německu?
"Fantastické. V Bayernu mě vedli velikáni jako Pep Guardiola, Carlo Ancelotti a Hansi Flick. Měl jsem štěstí pracovat s nejlepšími trenéry. Vyhráli jsme toho hodně, v Bundeslize jsme dominovali. Trochu mě jen mrzí, že jsme v těch letech nevyhráli Ligu mistrů, i když jsme si to vynahradili triumfem na mistrovství světa klubů. Na Bayern mám jen ty nejlepší vzpomínky."
Zmínil jste Guardiolu, jehož jméno je často spojováno s italskou reprezentací. Myslíte, že právě on by mohl italský fotbal posunout na vyšší úroveň?
"Kdyby se Itálii podařilo získat Guardiolu, byl by to opravdový zlom. Podle mě je Pep největším trenérem v historii fotbalu. Vést národní tým je ale úplně jiná práce, než trénovat klub. Tam trénujete hráče každý den, zatímco u reprezentace se s týmem vidíte třeba jednou za tři měsíce. Je těžké v tak krátkém čase vtisknout mu přesnou taktickou identitu, zvlášť když hráči přicházejí z různých prostředí a systémů. Pamatuji si, když jsem hrál za Brazílii, že tyto potíže nastávaly. Byl jsem zvyklý na určitý styl, zatímco spoluhráč z Atlétika uplatňoval úplně opačné obranné principy. Koordinovat tohle v reprezentaci je složité pro každého, ale Guardiola je pořád Guardiola."
Takže podle vás je lepší než Ancelotti?
"Jsou to dva naprosto odlišní trenéři. Ancelotti je výjimečný v práci s lidmi, má skvělý vztah s hráči a v tomhle směru mu nic nechybí. Guardiola naopak žije taktikou. Je to trenér posedlý studiem každého detailu, skutečný fotbalový vědec. Ancelotti má za sebou obrovskou historii, která mluví sama za sebe, a i přes dlouhou kariéru stále dokazuje, že je absolutní vítěz."
Přemýšlel jste už, kdy ukončíte kariéru? Jaká by byla ideální tečka na její závěr?
"Zatím nevím. Dokud se budu na hřišti cítit dobře fyzicky a budu mít chuť ráno vstávat na trénink, budu hrát dál. Až ten vnitřní plamen vyhasne, vrátím se domů."