Letos je to přesně 10 let, co jste s Leicesterem vyhrál Premier League, klub je však nyní o dvě patra níže. Jak vnímáte jeho pád?
"Je to zklamání. Před 10 lety se na Leicester ostatní týmy dívaly kvůli chytrému prodeji a nákupu hráčů. Zdá se, že se to v posledních dvou třech letech vytratilo. To, že spadli do League One, jen ukazuje, že vynechání jednoho nebo dvou přestupových období může ve fotbale působit proti vám."
Když si vzpomenete na výjimečný tým Leicesteru, s jakými myšlenkami jste procházel sezonou, kdy jste získali titul? Věřil jste někdy, že můžete vyhrát ligu, nebo jste bral každý zápas tak, jak přišel? A co týmu dával kouč Claudio Ranieri?
"Na vítězství v lize jsme upřímně řečeno na začátku vůbec nemysleli, zvlášť poté, co jsme se v předchozí sezoně jen tak tak udrželi nahoře. Cílem bylo pouze udržet se v Premier League. Poměrně rychle se nám podařilo získat jistotu, vlastně ještě před přelomem roku, takže jsme museli přehodnotit naše cíle. Ale nikdy nedošlo k dramatické změně myšlení, vždycky to zůstalo zápas od zápasu. Claudio byl velmi dobrý v tom, že nás dokázal udržet soustředěné na nejbližší úkol. Ve sportu nesmíte předbíhat a on dbal na to, aby se nám to nestalo. Samozřejmě, jako lidé si nemůžete nepředstavovat různé věci, ovšem díky jeho vedení jsme zůstali nohama na zemi."
Když se mluví o tomto týmu Leicesteru, často se skloňují jména útočníků, jako jsou Riyad Mahrez, Jamie Vardy nebo i N'Golo Kanté ve středu pole. Velká část úspěchu týmu však byla postavena na silné obraně, zejména na vaší spolupráci s Wesem Morganem. Jaké to bylo hrát po jeho boku a co z vás udělalo tak pevnou dvojici?
"Velkou roli hrála komunikace. Wes i já jsme si rádi povídali, udržovali jsme všechny kolem sebe v pohodě a dbali jsme na to, abychom se na hřišti nevystavovali zbytečnému nebezpečí. Velkou silou celého týmu bylo, že všichni útočili a bránili společně. Dokonce i ti hráči, které jste zmínil. Když jsme neměli míč, všichni dřeli dozadu. Tohle bylo Claudiovo klíčové poselství. Je snadné nechat veškerou zodpovědnost na obráncích, ale pokud hráči před vámi nepracují, je to téměř nemožné. Naše týmová rovnováha byla klíčová, proto jsme měli tak silnou defenzivu."
Vidíte podobnosti se svým působením v Chelsea? Tam jste pod Mourinhem hrál s velkými lídry a osobnostmi, s Johnem Terrym, Ricardem Carvalhem, Frankem Lampardem a dalšími. Byl tam stejný pocit jednoty?
"Určitě, zejména pokud jde o tempo hry a defenzivní nastavení. Pod Josém byli všichni zaměřeni do obrany, dokonce i Drogba pilně presoval vepředu. Když porovnáte obě mužstva hráče po hráči, Chelsea měla v týmu superhvězdy světové úrovně, jedny z nejlepších na svých pozicích. Taková úroveň kvality určitě pomáhá a pro mě nebylo snadné se do týmu prosadit. Byla to velká zkušenost. Disciplína, pracovní morálka a soustředění na každý zápas mě jako mladého opravdu formovaly."
Když už mluvíme o učení, jaké to bylo hrát pod Mourinhem coby mladík? A jak váš vývoj ovlivnili lídři jako Terry?
"Bylo to hodně vizuální, člověk přebírá, co dělají ostatní hráči. Například Terry si po tréninku přidával, já také, ovšem nikdy ne na jeho úrovni. Další věcí jsou důsledky chyb. V mládežnickém týmu máte dovoleno je dělat a učit se, v prvním týmu se ovšem netolerují, a pokud uklouznete, rychle se o tom dozvíte. José a starší hráči nastavili opravdu vysoké standardy. Tréninky navíc, práce v posilovně nebo s fyzioterapeutem... Díky těmto každodenním návykům se z těchto hráčů stali tak výjimeční lídři. Pracovali neustále, 24 hodin denně, 7 dní v týdnu."
Když přejdeme k vaší mezinárodní kariéře, jaké máte vzpomínky na mistrovství světa v Německu v roce 2006? Skončili jste třetí, když jste po semifinálové prohře s Itálií porazili v zápase o bronz Portugalsko. Jaký to byl zážitek, zejména s tím vším dodatečným tlakem, že hrajete doma?
"Miloval jsem každou minutu! Hrát na mistrovství světa na domácí půdě je tak vzácná příležitost a já měl velké štěstí, že jsem mohl být její součástí. Podpora byla neuvěřitelná. Tón udal náš první zápas s Kostarikou. Po několika špatných výsledcích v přípravě panovaly pochybnosti, ale hned na začátku jsme dali gól, Philipp Lahm se trefil z 25 metrů asi po pěti minutách, a to národu opravdu zvedlo náladu. Bohužel jsme v semifinále narazili na skvělé Italy, a i když jsme mohli vyhrát, radovali se oni. Účast na turnaji byla naprosto skvělá, jen škoda, že jsme nedokázali postoupit do finále."
Poslední velký úspěch zaznamenalo Německo při vítězství na mistrovství světa v roce 2014, od té doby je situace složitější. Jak se díváte na blížící se šampionát a co říkáte na tým Juliana Nagelsmanna a jeho šance?
"Mám trochu smíšené pocity. V poslední době přišlo několik dobrých výsledků i výkonů, ale i zklamání. Národ je trochu nejistý v tom, co může očekávat. Co se týče týmu, myslím, že kvalitu má. V poslední době nám však chybí tradiční německá týmová mentalita, která dává přednost kolektivu před jednotlivci. Někdy jsme příliš spoléhali na individuální kvalitu a málo na jednotu, což pro Německo není typické. Myslím, že pro tým bude velmi těžké dojít až do finále a vyhrát. Náročné bude i klima, kdy našim hráčům nesvědčí horko."
Německo bylo vždy známé tím, že mělo zabijáckého útočníka typu Miroslava Kloseho. Jak vidíte současnou situaci v ofenzivě? Myslíte si, že je tam problém, nebo věříte v současné možnosti?
"Individuálně si nemyslím, že by kvalita chyběla, jde spíš o styl hry. Když mělo Německo úspěch, finální přihrávka vždy směřovala na devítku, případně křížem do pokutového území. To už dnes tak úplně neplatí, rozestavení svádí spíš k poměrně pomalé a trpělivé hře, což tradiční devítce ztěžuje odhadování toho, co se děje. Před lety to bylo přímočařejší a na přihrávky si naběhl někdo jako Klose nebo Müller a skóroval. Talent tu stále je: Undav, Füllkrug, Havertz jsou nyní opět fit, nicméně jde o to, aby se hrálo podle jejich silných stránek, což při současném stylu není vždy snadné."
Řekl byste tedy, že pomalé a trpělivé budování hry je problémem výhradně Německa, nebo je to spíš trend ve fotbale obecně?
"Je to i mezinárodní problém. V Premier League a dalších špičkových soutěžích se v poslední době hraje na můj vkus až příliš pomalu. Od vítězství na mistrovství světa v roce 2014 se Německo příliš nepřizpůsobilo a nevyvíjelo se. Zůstali jsme u toho, co tehdy fungovalo, místo abychom to přehodnotili a změnili. Když se podíváte na týmy jako Argentina, Francie nebo Portugalsko, jsou atletičtější, přímočařejší a mají takovou tu sílu navíc směrem dopředu, i když jen nenakopávají dlouhé míče. V těchto týmech je mnohem víc dynamiky."
Které německé hráče považujete na nadcházejícím turnaji za rozdílové?
"Florian Wirtz je opravdu důležitý. Odehrál slušné Euro, i když měl určité problémy s tím, aby si svou nejlepší formu udržel trvale. Dalším klíčovým hráčem je Musiala, pokud mu to kondice dovolí. Když má svůj den, je skvělý. Oba mají podle mě ten kousek dovednosti navíc a mohou pro Německo něco udělat. Zejména je budu sledovat."