Je to asi jako kdyby v české lize spadl právě zmíněný Baník, který však úvodní duel v úterý zvládl, vyhrál 3:0. Pro Wolfsburg to tak dobře nedopadlo.
V Německu se stalo teprve počtvrté v historii, co se baráž hraje, že by druholigový klub (Norimberk, Düsseldorf, Union Berlín a Paderborn) dokázal ve dvou hraných zápasech přemoci klub z Bundesligy. V Česku se na to zatím čeká.
Když zůstanu u Wolfsburgu, pro klub je až šokující, že se do takových problémů dostal. Měl osmý nejhodnotnější (235 milionů eur) tým v Bundeslize a kádr plný zajímavých hráčů. V lize působil 29 let. Déle ji hrají už jen Borussia Dortmund, Bayern Mnichov a Bayer Leverkusen.
Měl jsem možnost mluvit před pár měsíci s lidmi z Wolfsburgu a měli obavy z toho, že se něco takového může stát. Viděli totiž, že mužstvo vůbec není schopné přizpůsobit se bojům o záchranu. Neměli s tím žádné zkušenosti. Polovina kádru jsou reprezentanti, zvyklí hrát o trofeje či evropské poháry.
Jenže boj o setrvání v první lize je něco docela jiného. Mnohem těžší na psychiku. Když nevyhrajete titul, život jde dál, další sezonu máte novou šanci. Ovšem když dopustíte pád z ligy, může to klub hrubě ovlivnit i na několik let.
Kdo nikdy nehrál tyto "do or die" zápasy o všechno, moc si nedokáže představit, jaké nervy a nervozitu v sobě musíte zpracovat, zatímco se zároveň máte soustředit na co nejkvalitnější sportovní výkon.
Vlci v zápasech proti Paderbornu vůbec nepůsobili jako jeden tým, jako by si neuvědomovali, o co se hraje, jak moc je to důležité. A to je také dohnalo. Jsem totiž toho názoru, že baráž měli jednoznačně zvládnout.
Pro Wolfsburg to bude mít velké následky. Volkswagen dával do klubu 80 milionů eur ročně. Jen pro kontext, aby bylo jasné, jak velká injekce to je, Telekom AG dává Bayernu ročně 50 milionů. RB Lipsko má od Red Bullu 35 milionů. Od automobilky to tedy byla masivní podpora pro značku, která kvůli sestupu o patro níž nyní ztratí na lesku.
V následující sezoně se mají příjmy od VW snížit na zhruba 55 milionů eur. Už nyní je jasné, že i to bude stále rekord druhé nejvyšší německé soutěže. Žádný jiný druholigový klub takové partnerství nikdy neměl.
Paderborn dostane od ligy po postupu do Bundesligy na sezonu zhruba 20 milionů eur, ale hodlá je investovat spíš do infrastruktury a mládeže, což mi přijde jako skvělé rozhodnutí.
Uvidíme, co se ve Wolfsburgu stane s týmem. Hráči sice mají smlouvy i pro druhou ligu, ale očekává se, že velká část klub opustí. Těm, co by zůstali, se plat sníží o 35 %.
Myslím si, že hráči jako Patrick Wimmer, Lovro Majer, Kamil Grabara, Mohamed Amoura či Konstantinos Koulierakis nebudou chtít zůstat a poohlédnou se po lepším angažmá.
Navíc je tu velký strašák v podobě toho, že málokomu se po sestupu podaří okamžitě vrátit zpátky do první ligy. Za poslední roky to zvládl jen Kolín nad Rýnem. Druhá německá liga není snadná. Hraje se tam naprosto jinak než v první. Je mnohem víc silová. A ne každý si na to hned zvykne.
Vůbec bych se nedivil, kdyby se v ní Wolfsburg zasekl na pár dalších sezon. Svou roli bude hrát i fakt, že se nejedná o klub, který by měl zrovna extrémní podporu od fanoušků. S takovým Schalke se to vůbec nedá srovnávat.
Sestup bude mít dopad i na celé město. Dotkne se infrastruktury, hotelů, gastronomie či turismu. I to je extrémně důležitý bod. Často se řeší jen následky pro klub, událost takového rázu se ale dotýká celého regionu, který Bundesliga částečně ekonomicky nepřímo podporovala.
Myslím, že v Česku ještě s fotbalem tak daleko nejsme, aby region zásadně pocítil, kdyby jeho ligový klub sestoupil. Fotbal tu není takový společenský fenomén, na který by chodily desítky tisíc fanoušků a podíleli se tím na chodu zdejší ekonomiky.
Zato se tu potýkáme se zcela jinými problémy. Zamýšlím se třeba nad tím, zda je v pořádku, když do baráže míří kluby, které nemají vyřešené zázemí. Mnohdy nemají vlastní hřiště, po licenční stránce odpovídající stadion, ale v hlavě ligové ambice.
Chápu, že sportovní úspěch může zafungovat jako zdravá motivace do další práce, ale podle mě by to mělo v praxi fungovat naopak – nejdřív mít odpovídající podmínky pro fotbal, pak teprve ambice.
Člověk by si mohl na první pohled myslet, že do stejné situace se teď v Německu dostal do první Bundesligy postupující Elversberg. Ten měl už na druhou ligu výjimku, protože skromný stadion s kapacitou 10 tisíc míst nebyl vyhovující. Aby ji dostal, musel ale prokázat, že disponuje existujícím plánem na přestavbu stadionu pro bundesligové parametry.
O azylu, ke kterému se občas v podobné situaci uchylují české kluby, tu žádná debata ani nevznikla, protože ať už kvůli fanouškům nebo kvůli klubu, to tu nikdo nepovažuje za přijatelné řešení.
U nás ale radši koukneme o dva kroky dopředu, předběhneme vývoj a peníze investujeme do hráčů a tam, kde je to hezky vidět. Než abychom začali mládeží a infrastukturou, která ovoce ponese teprve z dlouhodobého hlediska.
Potom ale není divu, že se český fotbal spíš motá v kruhu, místo aby se posouval vpřed.